Jak třídit hračky v dětském pokoji? Pomůže pár jasných košů

Kostky, auta, panenky, puzzle a stovka drobností, které se nikdy nevejdou do jedné bedny. Jak třídit hračky v dětském pokoji, aby systém vydržel déle než týden, vychází z jednoduchého pravidla: musí ho zvládnout dítě samo. Znamená to málo kategorií, viditelné koše a místo, kam dítě dosáhne. Odpovědi na otázky, které se rodiče nejčastěji ptají, vás provedou od prvního vytřídění po údržbu.

Kde začít a co všechno z pokoje ven

Vyneste z pokoje všechny hračky na jedno místo, například na koberec. Uvidíte, kolik jich je, a snáz rozhodnete. Při třídění dělejte tři hromádky: zůstává, odchází a nejisté. Nejisté uložte do krabice na půl roku.

Rozbité, neúplné a nepoužívané hračky zahoďte nebo darujte. Puzzle s chybějícími dílky a plyšáci v rozpadu jen zabírají místo. Dítě často ani nepozná, že chybí. Začněte tím, co je zřejmé.

Třiďte, když dítě není poblíž, nebo jen s ním, pokud je starší a chce rozhodovat. Mladší dítě se může cítit ohroženo. Vysvětlete, že hračky udělají radost jiným. Nic nevyhazujte potají.

Podle čeho hračky třídit

Nejlépe funguje třídění podle druhu hry, ne podle velikosti. Stavění, auta, panenky a figurky, kreslení a tvoření, knížky, hudba. Dítě si ho zapamatuje, protože odpovídá způsobu hry. Kategorie by měly být jasné i pro malé dítě.

Používejte široké koše bez víka nebo s lehkým víkem, které dítě otevře samo. Menší děti ocení otevřené police, ze kterých vidí obsah. Hluboké bedny, kde se vše nahází na hromadu, nepomáhají. Na dno vždy skončí ta nejzajímavější věc.

Drobnosti, jako korálky nebo autíčka, patří do průhledných krabic s nálepkou. U hraček s malými díly myslete na bezpečí mladších sourozenců. Oddělte je a uložte výše. Jedna krabice nesmí mít víc než jednu kategorii.

Kolik košů a polic je dost

Pro malé dítě zhruba šest až osm košů. Víc už se dítě v systému ztratí. Počet přizpůsobte množství hraček a prostoru. Pravidlo je prosté: každá věc má jedno místo.

Koše dejte nízko, aby na ně dítě dosáhlo bez pomoci. Těžší a méně používané věci uložte výš. Knihy se hodí na police s hřbety ven nebo předními stranami, aby se daly vybírat. Praktické je mít nábytek na kolečkách.

Nepořizujte předem drahý systém. Nejdřív třiďte do krabic od bot, pak si rozmyslete, co se osvědčilo. Nákup dělejte až podle skutečné potřeby. Zbytečné vybavení by nepomohlo.

Jak do třídění zapojit dítě

Označte koše obrázky nebo fotografiemi obsahu, aby si dítě mohlo úklid zvládnout i bez čtení. Dítě si může obrázky samo vybrat nebo nakreslit. Pocit autorství zvyšuje ochotu používat systém. Starší děti napíší popisky.

Učte úklid hrou: kdo první uklidí auta, nebo hledání „ztracených“ kostek. Vyhýbejte se příkazům „ukliď to hned“. Rozdělte úkol na jednoduché kroky: nejdřív kostky, pak auta. Malé děti zvládnou jednu činnost.

Uklízejte spolu, dokud dítě nenabude zručnosti. Vzor je důležitý. Pochvalte konkrétně: „Auta jsou všechna v koši.“ Kritiku nepřidávejte.

Jak systém udržet při životě

Zařaďte krátký úklid po hře, před jídlem nebo před spaním. Pět minut denně je lepší než hodinový zátah jednou týdně. Rutina se vytvoří. Pomáhá i hudba nebo časovač.

Jednou za čas, třeba každé tři měsíce, projděte hračky znovu. Děti rostou a zájmy se mění. Co už nikdo nepoužívá, může odejít. Údržba je jednodušší než velký úklid.

Zavedete-li pravidlo „nová hračka dovnitř, stará ven“, předejdete přeplnění. Dítě se učí o hodnotě věcí. Při narozeninách a svátcích se hodí. Systém tak stále funguje.

Co s hračkami, které zbyly

Hračky v nejisté krabici po půl roce zkontrolujte. Pokud po nich dítě nepátralo, darujte je. Můžete je předat do školky, dětského centra nebo kamarádům. Dobré věci neleží ve sklepě.

Některé hračky mají citovou hodnotu. Nechte je v krabici „vzpomínky“, ne v pokoji. Jedna krabice stačí. Nemusíte uchovávat všechno.

Poškozené hračky třídíte i podle bezpečnosti. Rozlomené plasty a ostré hrany už nepatří dětem. Elektronika s bateriemi se odevzdává do sběru. Takový přístup je jednoduchý.

Zdroje

• Ministerstvo životního prostředí ČR
• Česká obchodní inspekce