Jak připravit dítě na první návštěvu zubaře hrou, nebo slovy?

Jak připravit dítě na první návštěvu zubaře, aby do ordinace vešlo s přiměřenou zvědavostí, ne se strachem? Funguje spojení dvou cest: hra doma a klidné vysvětlení v jednoduchých slovech. Každá cesta sedí jinému dítěti, takže si je níže porovnáme. Strach z ordinace bývá často převzatý z vaší nervozity nebo ze slov, která rodiče nechtěně užijí. Začneme tím, odkud strach vzniká, a skončíme drobnostmi, které den návštěvy ulehčí.

Odkud se strach z ordinace bere

Malé dítě se bojí hlavně neznámého. Cizí místnost, velké světlo, zvuky a pán či paní v roušce nejsou nic, co by dopředu znalo. Strach tedy vzniká dřív, než zubař cokoliv udělá. Přípravou se dá neznámo zmenšit.

Druhým zdrojem bývá rodič. Když se sám zubaře bojí, dítě to pozná podle hlasu a napětí v těle. Věty typu „neboj, nebude to bolet“ naopak zmiňují bolest, i když ji vyvrátit chtějí. Mluvte raději o tom, co se bude dít.

Třetím zdrojem je zkušenost s jinými lékaři. Dítě po očkování může čekat, že ho i zubař bude píchat. Vysvětlete rozdíl: zubař se dívá, počítá zuby a čistí je. Zdůrazněte, že to je jiný druh návštěvy.

Příprava hrou doma

Hra na zubaře funguje od zhruba dvou let. Plyšák si sedne do křesla a dítě mu pomocí lžičky a baterky prohlédne zuby. Pak si role vymění a zubařem jste vy. Dítě tak zažije celý průběh v bezpečí.

Pomůže i knížka nebo pohádka, kde postava jde k zubaři. Vybírejte příběhy, které návštěvu líčí klidně a bez strašení. Pokud kniha zdůrazňuje bolest nebo vrtání, odložte ji. Mluvit o tom můžete u obrázků, bez tlaku na odpovědi.

Hra má jednu slabinu. U dětí, které se vyhýbají všemu, co souvisí s tématem, může vyvolat odpor. Neděláte nic špatně, jen zvolte jinou cestu. Pak přijde ke slovu klidné vysvětlení.

Klidné vysvětlení bez strašení

Starší děti, třeba od čtyř let, často potřebují slyšet fakta. Řekněte jim, že zubař zuby spočítá, podívá se na ně zrcátkem a případně je ošetří. Používejte neutrální slova jako „zrcátko“, „sluchátko“ nebo „křeslo, které jezdí nahoru“. Vyhněte se slovům „vrtačka“, „injekce“ a „bolest“, pokud je dítě samo nezmíní.

Nechte dítě ptát se. Odpovídejte pravdivě a stručně, a pokud něco nevíte, přiznejte to a zeptejte se zubaře. Pravdivost je důležitější než uklidňování. Dítě, kterému slíbíte „nic“, se při první nepříjemné chvíli cítí oklamané.

Je dobré dítě nechat rozhodnout o malých věcech. Vybere si, kterou hračku vezme, nebo zda bude sedět samo, nebo na klíně. Pocit kontroly snižuje obavy. Ukažte mu také, že si ordinaci můžete předem prohlédnout.

Hra, nebo slova? Co kterému dítěti sedí

Způsob	Kdy se hodí	Na co dát pozor
Hra na zubaře	Děti od dvou let, hravé a zvídavé	Nepřehánět, může vzbudit odpor
Knížka nebo pohádka	Děti, které rády poslouchají	Vybrat klidný příběh
Vysvětlení slovy	Starší předškoláci, dotazující se	Mluvit pravdivě, bez slibů
Prohlídka bez ošetření	Úzkostnější děti	Domluvit se předem s ordinací

Ve skutečnosti se nejlépe osvědčuje kombinace. Hra dává zkušenost, slova ji zasazují do souvislostí. Pokud je dítě plaché, začněte krátkou návštěvou, kdy se jen posadí do křesla.

Jak připravit dítě na první návštěvu zubaře v den D

Zvolte dopolední čas, kdy je dítě odpočaté a po jídle. Hladové nebo ospalé děti zvládají nepříjemnosti hůř. Naplánujte si rezervu, ať nejdete s časovým stresem. Vezměte oblíbenou hračku.

Zuby si doma vyčistěte jako obvykle. Zbytečně neoslavujte, aby si dítě nemyslelo, že jde o výjimečně nebezpečnou věc. Při cestě mluvte o běžných věcech, ne jen o ordinaci. Klid se přenáší.

V čekárně dítě zabavte knížkou nebo tichou hrou. Když je tam jiné dítě, které se také bojí, nesrovnávejte. Pokud je dítě hlučné či plačtivé, nechte ho. Nepřemlouvejte, nehrozte a nepodplácejte.

V ordinaci: co udělat a co raději ne

Zubaři jsou na děti zvyklí a často začínají povídáním a ukázkou přístrojů. Nechte je vést. Vy se držte vedle, můžete dítěti podat ruku. Rušivé vstupy typu „už to bude“ raději vynechte.

Neslibujte odměnu předem, protože se z ní stává vyjednávání. Malá pochvala po návštěvě stačí. Vyhněte se větě „vidíš, jaké to bylo“. Mohla by vyznít jako výčitka.

Pokud dítě odmítne otevřít pusu, nic nenutíte. Zubař navrhne jiný postup nebo zkusíte další termín. První návštěva může být jen seznámení. I to je úspěch.

Když se dítě bojí i přes přípravu

Strach po přípravě neznamená, že jste něco zanedbali. Některé děti jsou prostě citlivější a potřebují víc času. Zkuste několik krátkých návštěv bez ošetření, kde dítě jen dojde, posadí se a odejde. Za pár týdnů se obvykle uvolní.

Zeptejte se zubaře na zkušenosti s malými pacienty. Vstřícná ordinace má pro děti své postupy a netlačí na čas. Pokud se vám přístup nelíbí, změňte ordinaci. Pro dítě je vhodné místo, kde se cítí přijímáno.

Přetrvávající nebo silný strach, který brání péči, můžete probrat s pediatrem. Ten navrhne další postup nebo odkáže na specialistu. U dětí s traumatickou zkušeností je trpělivost klíčová. Zuby počkají na klidnější chvíli.

Časté otázky

Kdy vzít dítě poprvé k zubaři?

Obvykle po prořezání prvních zoubků, nejpozději kolem prvních narozenin až dvou let. Přesné doporučení ověřte u dětského lékaře nebo zubního lékaře. Včasné seznámení s ordinací předchází strachu, zubní problémy se pak odhalí dřív.

Má rodič jít do ordinace s dítětem?

U malých dětí ano, bývá to běžné. Dítě má vás poblíž, zubař se s ním dorozumívá a vy ho můžete držet za ruku nebo na klíně. U starších dětí se domluvte podle jejich přání.

Co když dítě zubaře odmítne úplně?

Zachovejte klid a zkuste další termín, třeba jen na krátké seznámení. Vynucený zákrok strach prohloubí. Pokud odmítání trvá, poraďte se s pediatrem nebo s ordinací zaměřenou na děti.

Zdroje

• Česká stomatologická komora
• Ministerstvo zdravotnictví ČR
• Státní zdravotní ústav