Psychické potíže matek: kdy jde o víc než únavu

Únava, dojetí i rozladění k prvním týdnům s miminkem patří. Rozdíl mezi běžnou poporodní náladou a psychickou poruchou ale není v tom, jestli se matka cítí špatně, nýbrž jak dlouho to trvá a jak hluboko to sahá. Rozeznat hranici včas má smysl, protože pomoc je dostupná a rodině se s ní jde lépe než bez ní.

Co je po porodu běžné a co už ne

Krátce po porodu zažívá mnoho žen kolísání nálady, pláč bez zjevné příčiny a pocit přetížení. Říká se tomu poporodní blues a obvykle odezní během jednoho až dvou týdnů, jak se upraví hormony a přibude spánek.

Když se ale stav nezlepšuje, prohlubuje se nebo se objeví později, může jít o víc. Rozhodující není síla pocitu v jedné špatné chvíli, ale to, jestli se špatné dny vrší a brání každodennímu fungování. Maminka, která se nedokáže radovat z miminka a má pocit, že všechno dělá špatně, by to neměla považovat za svou vinu ani za slabost.

Varovné signály, které se nevyplácí přehlížet

Některé projevy jsou zřetelnější než jiné. Mezi ty, které stojí za pozornost, patří:

• přetrvávající smutek, prázdnota nebo podráždění,
• neschopnost spát, i když miminko spí,
• neustálé obavy o zdraví dítěte bez reálného důvodu,
• pocity vlastní bezcennosti a viny,
• ztráta zájmu o okolí a dřívější činnosti,
• myšlenky na ublížení sobě nebo dítěti.

Poslední bod není nic, co by se dalo odkládat na později. V takové chvíli je namístě neprodleně vyhledat lékaře nebo psychologa, případně linku krizové pomoci.

Poporodní deprese, úzkost a další podoby

Nejznámější je poporodní deprese, ale zdaleka není jediná. Častá je i poporodní úzkost, kdy matka prožívá vlnu paniky a neustálé napětí. Projevit se může třeba tak, že nemůže spustit miminko z náručí, kontroluje jeho dýchání, nebo se jí zmocní záchvat strachu bez spouštěče.

Vzácné, ale závažné stavy, které se projeví zmateností, halucinacemi nebo nesouvislým myšlením, vyžadují okamžitou lékařskou pomoc. Odborníci je odlišují podle délky trvání, intenzity a toho, jak narušují běžný život. Sebehodnocení „to přejde“ tady nemá místo.

Co v těžkých dnech pomáhá

Málokterá rada zabere hned, ale několik věcí má smysl vyzkoušet. Spánek v blocích, kdy miminko přebere na chvíli partner nebo babička. Jídlo a pití, protože hlad a žízeň náladu zhoršují. A především sdílení.

Vyprávět o tom, co se v hlavě děje, druhé ženě, partnerovi nebo lékaři uvolní tlak. Nejde o to, aby někdo hned vyřešil problém, ale aby matka nemusela svou tíhu nosit sama a v tichu. Když se přidá i kontakt s dalšími rodiči, spousta žen zjistí, že v tom není jediná. To samo o sobě ubere stud a napětí.

Partner, rodina a okolí

Okolí může udělat hodně, když místo hodnocení pomůže s konkrétní věcí. Vzít dítě na procházku, uvařit, udělat nákup. Věty jako „nedělej si to tak“ nebo „většina žen to zvládne“ nepomáhají, naopak přidávají pocit selhání.

Nejlepší je ptát se na konkrétní podobu pomoci. Partner může sledovat změny chování a nabídnout rozhovor, aniž by tlačil. A když se žena svěří, měl by to brát vážně. Poporodní psychické potíže nejsou rozmar, ale stav, který se dá řešit.

Kdy vyhledat odbornou pomoc

Pokud potíže trvají déle než dva týdny, zhoršují se, brání péči o dítě nebo se objeví myšlenky na ublížení, patří to k lékaři, a to bez odkladu. Pomoci se dá i ambulantně, matka nemusí čekat, až bude situace neúnosná. Odborníka může doporučit praktický lékař, gynekolog i dětský lékař, který vidí miminko.

Časté otázky

Znamená poporodní deprese, že jsem špatná matka?

Ne. Jde o zdravotní stav, ne o selhání mateřství. Žena s depresí často o dítě pečuje dobře, i když sama trpí. Právě proto je důležité mluvit o tom s lékařem a nedusit to v sobě.

Přejdou potíže samy?

Poporodní blues ano, obvykle během dvou týdnů. Deprese nebo úzkost ale mívají delší průběh a nechat je bez pomoci znamená zbytečně dlouhé měsíce. Čím dřív se začne řešit, tím lépe se žena i rodina cítí.

Pomůže změna režimu nebo spánek?

Úleva od spánku a odpočinku pomůže s vyčerpáním, ale psychickou poruchu sama neodstraní. Berte je jako součást péče, ne jako náhradu odborné pomoci. Klidu je potřeba, ale lékařské vedení je potřeba taky.

Jak říct blízkým, že mám problém?

Stačí krátká věta: „Není mi dobře a potřebuju pomoc.“ Nemusíte vysvětlovat všechno najednou. Blízký, kterého požádáte o konkrétní pomoc, se obvykle zapojí ochotněji než ten, kterého zatížíte neurčitou tíhou.

Můj tip: Rozdíl mezi únavou a depresí poznáte podle toho, jak dlouho stav trvá a jestli se aspoň částečně vrací chuť na něco, co vás dřív bavilo. Když pochybujete, zajděte k lékaři. Zeptat se není slabost a nikdy to není zbytečné.

Zdroje

• Světová zdravotnická organizace, informace o duševním zdraví matek.
• Ministerstvo zdravotnictví ČR, informace o péči o duševní zdraví.
• Národní ústav duševního zdraví, osvětové materiály k poporodním psychickým potížím.