Jak naučit dítě sdílet hračky? Nejdřív musí pochopit moje a tvoje

Mezi sdílením, půjčováním a střídáním je rozdíl, který dospělí často přehlížejí. Jak naučit dítě sdílet hračky, začíná pochopením, že dvouleté dítě zatím nevidí věc očima druhého. Teprve když pozná, co je jeho, může se naučit půjčovat. Sdílení tedy není vrozená vlastnost, ale dovednost, která se buduje roky. Níže najdete omyly, které rodiče nechtěně dělají, a postup, který dětem pomáhá.

Co dítě ve dvou letech chápe

Batole je uprostřed zjišťování, kdo je. Slova „moje“ a „ne“ jsou důležité nástroje. Když si brání hračku, neprojevuje se sobecky, ale buduje pocit sebe sama. Zkušenost vlastnictví je předpokladem pozdějšího sdílení.

Empatie se rozvíjí postupně. Dítě do tří let ještě špatně chápe, že druhý chce hračku, protože ho baví stejně jako jeho. Slova „je mu smutno“ jsou pro něj abstraktní. Přesto na ně reaguje, když jsou řečená klidně.

Děti si v tomto věku často hrají vedle sebe, ne spolu. Společná hra přijde později. Proto se hračky v kolektivu stávají sporným předmětem. Nejde o chybu výchovy.

Omyl: sdílení znamená dát hned, když si řekne

Dospělí často tlačí: „Dej mu to, on to chce.“ Dítě se tak učí, že jeho vlastnictví nemá váhu. Nutit k odevzdání může vyvolat odpor, ne laskavost. Hračka, kterou hraje, je pro něj právě teď důležitá.

Platí pravidlo: dokud hraje, je hračka jeho. Když skončí, může ji dostat druhý. Takové pravidlo je spravedlivé pro oba a dítě mu rozumí. Dává také čas rozhodnout se samo.

Jiná situace nastane, když jde o věci, které patří všem, třeba hračky ve školce nebo na hřišti. Tam platí střídání a čekání. Vysvětlete to krátce a klidně. Mnohem víc než slova pomáhá modelování.

Omyl: dítě, které nesdílí, je sobecké

Nesdílení v tomto věku není známkou špatné povahy. Dítě ještě nemá zralé schopnosti, jaké sdílení vyžaduje. Označení „sobecký“ se přilepí a dítě ho přebírá. Lepší je pojmenovat chování, ne dítě.

Co platí doopravdy: ochota sdílet roste s věkem, zkušenostmi a vzory. Dítě, které vidí rodiče půjčovat, dělení se a děkovat, to napodobí. Trvá to ale roky. Do čtyř, pěti let se situace běžně zlepšuje.

Některé děti jsou povahově ostýchavější a hračky brání déle. Jiné se rozdají snadno. Rozdíly jsou normální. Pokud vás cokoliv znepokojuje, probereme to s pediatrem.

Můj tip: Doporučila bych před návštěvou kamarádů nechat dítě vybrat jednu nebo dvě hračky, které si schová a nikomu je nepůjčí. Zbytek je k dispozici všem. Dítě tak ví, že jeho nejmilejší věci jsou v bezpečí, a půjčuje ostatní klidněji.

Jak naučit dítě sdílet hračky v praxi

Nejlepším učitelem je příklad. Nabízejte dítěti jídlo, půjčujte mu věci a nahlas komentujte: „Dám ti kousek, pak si vezmu já.“ Dítě si zvyká na vzájemnost. Pochvalte, když sdílí samo.

Používejte jednoduchá slova: „Teď ty, potom já.“ Střídání je pro malé děti snazší než sdílení. Využijte časovač nebo písek v hodinách, aby se čekání dalo vidět. Děti rády dodržují pravidla, která jsou viditelná.

Hrajte společné hry, ve kterých se střídáte, třeba kutálení míče. Dítě zažívá, že předání hračky neznamená její ztrátu. Hračka se vrátí a navíc je zábava. Opakování buduje důvěru.

Střídání a čekání bez slz

Když chce dítě hračku někoho jiného, vysvětlete, že musí počkat, až si druhý dohraje. Nabídněte mezitím jinou činnost. Čekání je pro malé děti těžké, takže ho nenatahujte. Pokud je krátké, zvládnou ho snáz.

Jakmile se hračka uvolní, nezapomeňte na slib. Pokud dítě čekalo, ať dostane svou příležitost. Zkušenost, že trpělivost se vyplácí, je silný zážitek. Opak by učil nedůvěře.

Pomáhá také mít více stejných hraček na hřišti, třeba lopatek. Spory vznikají méně, když není o co soupeřit. Nemusí to ale být pravidlem. Naučit se čekat je také dovednost.

Když dojde ke sporu nebo si dítě bere cizí hračku

Zasáhněte klidně a rychle. Kleknout si na úroveň dětí, pojmenovat situaci: „Oba chcete bagr.“ Nehodnoťte, kdo má pravdu. Pak navrhněte řešení, třeba střídání.

Pokud dítě hračku vezme, vraťte ji majiteli a nabídněte náhradu. Neuplatňujte potrestání ani hanbu. Řekněte, že každý má právo hrát si s tím, co drží. Dítě se učí hranice z vašeho klidu.

Po sporu dětem pomozte utěšit se. Ten, kdo hračku ztratil, potřebuje podporu, ten, kdo ji vzal, potřebuje pochopit důsledek. Zeptejte se, co se mu líbilo. Otevřený rozhovor je lepší než trest.

Časté otázky

Od kdy dítě sdílí hračky?

Skutečné sdílení se objevuje kolem tří až čtyř let, předtím jde spíš o střídání a napodobování. Každé dítě je jiné a vývoj nelze urychlit. Příklad rodičů pomáhá nejvíc.

Mám dítě nutit, aby půjčilo hračku?

Raději ne. Nátlak vede k odporu a dítě nechápe smysl. Nabídněte střídání: půjčí hračku, až skončí hru. Svobodná volba buduje vstřícnost lépe než příkaz.

Co dělat, když dítě hračky jiným bere?

Vraťte hračku majiteli, pojmenujte pocit obou dětí a nabídněte jinou hru. Nestyďte ho před ostatními. Kolem druhého roku je to běžné a s věkem to vymizí.

Zdroje

• Česká pediatrická společnost ČLS JEP
• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR